Podzimní procházka kolem rybníka
Listí, mlha nad vodou a lavička, na které se dá sedět déle, než je zdrávo. Pár fotek z nedělního odpoledne.
V neděli odpoledne nás to vytáhlo ven. Žádný plán, jen bunda, termoska s čajem a cesta, kterou známe nazpaměť. Přesto je pokaždé jiná. Na podzim obzvlášť.
Les voněl houbami a mokrým dřevem. Pod nohama šustilo listí v barvách, které by si člověk na obraze nevymyslel, protože by mu je nikdo nevěřil.
Cesta lesem k rybníku
Listí všech barev
Naše lavička
Lavička na konci cesty
U rybníka je lavička, na které sedáváme odjakživa. Kdysi na ní sedávali i prarodiče. Dnes je trochu nakřivo a jedna laťka chybí, ale výhled zůstal stejný: voda, ve které se zrcadlí stromy, a ticho, které je slyšet.
Domů jsme se vrátili za tmy, se zmrzlýma rukama a s pocitem, že tohle byla nejlepší neděle za poslední měsíc. Někdy to opravdu stačí. Obyčejná cesta, kterou člověk zná nazpaměť, a dost času na to, aby ji uviděl znovu.
Komentáře