Malé radosti

Jednou mi kdosi poradil, ať si zapisuju malé radosti. Ne velké úspěchy, ne splněné cíle, ale drobnosti, které člověka potěší a hned zase odletí. Zní to jako rada z kalendáře. Funguje to ale překvapivě dobře.

Můj seznam

• vůně deště na rozpáleném chodníku
• první káva, když je v bytě ještě zima
• čisté povlečení
• písnička v rádiu, která připomíná léto
• kniha, u které se zapomíná na čas
• zpráva od kamarádky, jen tak, bez důvodu
• louka plná kvítí, kolem které se jde jen náhodou

Gramofon je nejnovější položka na seznamu. Deska se musí otočit, jehla se musí položit opatrně a mezi písničkami je slyšet tiché praskání.

Pouštět hudbu takhle je pomalejší než ťuknout do telefonu. A právě proto se u ní člověk zastaví a opravdu poslouchá.

Štěstí se nedá naplánovat. Dá se ale všimnout.

Seznam se pořád rozrůstá. Když je den šedý a nic se nedaří, stačí ho otevřít a přečíst si pár řádků. Většinou to pomůže. A když ne, aspoň je z čeho vybrat jednu malou radost na večer.